Co říkáte na hokejbalový rok 2011? Hodnocení uplynulého roku očima vedení Keltů je tady!

Vloženo: 11.12.2011 Autor: Předsednictvo SK

Pět otázek měl k dispozici každý z vedení klubu, tedy oba místopředsedové Ondra Beneš a Roman Novák a samozřejmě rovněž předseda SK Jirka Černý. Otázky byly položeny, nikdo nevěděl co odpoví ostatní. Odpovědi všech tří zůčastněných si můžete postupně pročíst níže. Co si nalhávat, pokud předsednictvo pracuje ve shodě a ke každému z témat má svým kritickým pohledem co říci, odráží se to na výsledcích práce celého klubu. Přejme si navzájem, při pročítání letošního bilancování, ať je rok nadcházející minimálně stejně úspěšný jako rok právě končící!

Pohled Ondry Beneše
Pohled Romana Nováka

Pohled Jirky Černého

Jak se díváš na právě uplynulý rok ? Co se dle Tvého názoru povedlo, co naopak nikoli?
Když se ohlédnu za uplynulým rokem, musím konstatovat, že mám podobný pocit jako na konci toho loňského, neboli pocit velmi pozitivní. Přestože jsme si v roce 2010 nastavili laťku proklatě vysoko a třeba jen přiblížit se úspěchům, kterých Kelti dosáhli v minulém roce (třetí postup „A“ týmu v řadě, založení prvního mládežnického týmu, znatelný rozvoj ženského hokejbalu atd.) nebylo jednoduché, myslím, že jsme i v tomto srovnání obstáli.
Musím přiznat, že je pro mě poměrně složité říci, který z úspěchů mi v tomto roce udělal největší radost, a tak zkusím postupovat tak nějak „hierarchicky.“
Začnu u „A“ týmu, který je pro mě osobně jakousi výkladní skříní a špičkou ledovce celého našeho snažení. Přiznám se, že před začátkem podzimní části bych byl, při vědomí „zemětřesení“, ke kterému došlo zejména v obranných řadách Keltů, spokojen i s výsledkem na úrovni loňského podzimního umístění. To, že se Kelti po podzimu vyhřívají na samém čele 2.Nhbl Střed-sever pak, myslím, nevyžaduje další komentář...
Stejně tak fakt, že Kelti rozšířili svou mládežnickou základnu na zhruba dvojnásobek zasluhuje opravdové uznání a je na místě říci, že všichni, kteří se v čele s trenéry Romanem Novákem a Jirkou Dvořákem na tomto úspěchu podíleli, odvedli skvělou práci. Jsem přesvědčen, že naši starší a mladší žáci stejně jako přípravka ve velmi krátké době naváží na svoje zatím dílčí úspěchy a jejich snažení tak přinese své zasloužené ovoce i v podobě odpovídající bodové sklizně.
Nemenší skok vpřed pak zaznamenala i dámská část naší keltské rodiny. Neměl jsem bohužel příležitost účastnit se všech turnajových klání našich děvčat, ale viděno optikou výsledků, není v tuto chvíli v této kategorii tým, který by naše děvčata viditelně přehrával a já osobně věřím, že je jen otázkou času, kdy se posunou ještě výš.
Závěrem pak nemůžu opomenout ani tým, který se do keltské družiny včlenil právě v letošním roce a sice tým Protetiků (tj. hráčů nad 35 let). To, že hned svou úvodní účast na turnaji v této věkové kategorii přetavil ve vítězství je, myslím, jen ukázkou toho, jak široká (a to jak co do počtu, tak co do věku) je základna hokejbalových nadšenců v našem okrese.
V mimosportovní oblasti pak považuju za velký úspěch získání vlastních přenosných mantinelů pro „tréninkové“ hřiště u 3.ZŠ (díky dotaci získané od Středočeského kraje) či znatelnou změnu v úrovni podpory města Beroun směrem k aktivitám našeho klubu.
Co se nám nepovedlo ? Myslím, že dílčím neúspěchem je to, že Kelti stále ještě nemají na území okresu Beroun hřiště odpovídající pravidlům ČMSHb a to i přes to, že hlavní důvody tohoto stavu sahají ještě do roku 2010. Na druhou stranu je zapotřebí říci, že i v tomto snažení Kelti zaznamenali v letošním roce znatelný posun – konkrétně v přípravě realizace projektu výstavby hokejbalového hřiště v Králově Dvoře. Myslím, že je nepochybné, že tato lokalita je pro náš záměr v mnoha ohledech ideální a rád konstatuji, že pro něj v tomto případě cítíme i odpovídající podporu na místní úrovni.

Jak vnímáš práci svojí, či ostatních v letech od založení klubu v roce 2008?
Myslím, že rozvoj Keltů v posledních pěti letech je názornou ukázkou toho, že pokud se najde parta správně zapálených lidí, potom v zásadě nic není nemožné...Po letech, kdy nižborský hokejbal balancoval takříkajíc „nad propastí“, přišlo bez nadsázky opravdové obrození a pro mě je ctí a potěšením být u toho. Musím přiznat, že v posledních letech se prostor, který mohu věnovat hokejbalu výrazně zmenšil a je ho méně než bych sám chtěl. O to cennější je ale pro mě zjištění, že toho už v řadě případů není zapotřebí. Jak všichni víte v Keltech je řada schopných lidí, kteří dokáží převzít iniciativu a posouvat věci tím správným směrem. Stále se spíše stane, že se iniciativy snaží chopit více lidí najednou, než že by se jí nechopil nikdo. A v tom spatřuju naši největší devizu. Pokud to bude platit i nadále a každý se bude snažit co nejlépe naplnit právě tu svoji roli, nemám o budoucnost Keltů a hokejbalu na okrese obavy...

Jak vidíš rok příští? Kam by klub měl směřovat?
Už z důvodů, které jsem uvedl výše, nemůžu vidět příští rok jinak než optimisticky. Přestože do něj vstupuju s řadou větších či menších očekávání, rád bych, aby příští rok byl po sportovní stránce zejména rokem „stabilizačním“. Myslím, že bude ku prospěchu věci, pokud extenzivní růst posledních dvou let co do počtu týmů trochu „přibrzdíme“ a o to víc se zaměříme na to, aby naše výsledky měly naprosto stabilní a pevnou základnu. Nicméně, pokud „A“-tým vstupuje do jarní části z prvního místa, je naší povinností se pokusit zaútočit v této soutěži na mety nejvyšší a to i přesto, že i zde bezvýhradně platí, že play-off je jiná soutěž. U našich žáků a přípravky se pak těším na podzim, na zásadní výsledkový posun směrem vpřed, který zejména trenérům a hráčům přinese spoustu zasloužené radosti. V nesportovní části se pak budeme snažit vyvinout maximální úsilí k tomu, aby Kelti v Králově Dvoře již na podzim nalezli své domácí hřiště.

Máš ty sám nějakou představu nebo nápady na další možné projekty či akce Keltů do budoucna?
Osobně bych se rád v dohledné době věnoval zejména čtyřem věcem. Jako prioritu číslo jedna vnímám jmenovanou výstavbu hokejbalového hřiště v Králově Dvoře. Vedle toho bych rád pomohl najít pro Kelty hlavního sponzora, se kterým bychom navázali dlouhodobou spolupráci tak, abychom se více než záležitostem financování mohli věnovat rozvoji členské základny a sportovním výsledkům jednotlivých týmů. Třetí záležitostí je pak projekt rekonstrukce hokejbalového hřiště v Nižboru. Přiznám se, že to je věc, která je pro mě osobně srdcovou záležitostí a opravdu se těším na moment až se nám tu naši „hokejbalovou babičku“ podaří obléci do trochu modernějšího hávu. Kromě toho bych rád přispěl k dalšímu rozvoji hokejbalu na Berounsku a to jak podporou či dalším rozvojem Nižborské hokejbalové ligy či turnajů, které pravidelně na území okresu pořádáme, tak například vytvořením předpokladů pro založení „B“ týmu mužů.

Kde bys klub chtěl vidět za pět let?
Pochopitelně co nejvýše :-). Podívám-li se do takto vzdálené budoucnosti, bylo by velmi příjemné dosáhnout stavu, kdy Kelti budou zastoupeni ve všech kategoriích napříč (tzn. měli by „A“ i „B“ tým mužů, tým žen a alespoň jeden tým dorostenců, žáků i přípravky). To vše samozřejmě dosáhnout se svým vlastním zázemím.
Výkonnostně jsem toho názoru, že hrát dlouhodobě druhou nejvyšší soutěž v našem regionu by nám velmi slušelo. Nutnou podmínkou tu ale zůstává, že se Keltům podaří úspěšně zvládnout generační výměnu, která nás zhruba na tomto horizontu v kategorii mužů čeká. Zahrát si extraligu by bylo samozřejmě úžasné, nicméně, myslím si, že bychom se měli poučit z některých příkladů z minulosti, kdy některé regionální týmy jeden ročník v extralize vyčerpal natolik, že se zastavili až o dvě či tři patra níže. Neboli, vytvořme si kvalitní základ, cilme na druhou nejvyšší soutěž a pracujme s mládeží tak dobře, aby to jednou mohli být právě „naši mladí“, kteří na onu extraligu budou třeba i schopni zaútočit. Jestli v tom budeme úspěšní nebo ne, záleží jenom na nás....



Autor: Jirka Černý



Zpět