V předchozích letech jste oba působili u mládežnických týmů, Jarda u starších žáků, Michal u kategorie přípravky a minipřípravky, letos jste se ale oba přesunuli k týmu žen. Jak jste se s přesunem vypořádali? Bylo něco, čemu jste se přizpůsobovali déle?
J: Na ten tým, ke kterému jsem se před lety dostal přes svého syna asi nikdy nezapomenu, ale slovo dalo slovo a jsem u holek. No, řekněme si na rovinu, tým kluků nabitých testosteronem, oproti partě mladých a dospívajících holek, to není jednoduchý přesun. A jestli jsem se s tím vypořádal? Já bych řekl že snad i jo, ale občas je to dřina.
M: Určitě kolektiv. Jinak si myslím, že vše zůstalo v podstatě ve stejných kolejích.
Máte za sebou první půlrok, jak jste si za tu dobu sedli? Máte nějak rozdělené role?
J: Nemůžu to hodnotit za ostatní, ale řekl bych, že si docela rozumíme. No, a ty rozdělené role... spíš to děláme spolu. Tím spolu nemyslím jenom Michala a Viky, bez kterých by to nešlo, ale i Romana a Pepu, kteří nám občas pomáhají se skladbou tréninků.
M: Se Smejšem jsme si sedli velmi dobře a myslím si, že na týmu máme stejný podíl.
V čem se hráčky za dobu vašeho působení podle vás nejvíce zlepšily?
J: To se pozná při jarní části.
M: V některých menších chybách, jinak si myslím, že je dál hodně na čem zapracovat.
Tým je smíchaný z mladých, ale i starších Fretek, jaké to je mít takhle smíšený tým? Má to nějaká specifika, co se třeba vedení tréninků týče?
J: Určité rozdíly jsou způsobené tím, že mají holky mimo hokejbal rozdílné zájmy a povinnosti, které je někdy obtížné skloubit. Nicméně, co se týká tréninků, tam bych žádný rozdíl neviděl, tam je to pro všechny stejné.
M: Vedení tréninku je v podstatě stejné, jen podle mého je těžší trénovat stejně staré nebo starší svěřenkyně.
Navíc se k vám na začátku sezóny připojilo několik novicek. Jak si na úroveň tréninků a kolektiv zvykly?
J: Podle mého názoru je to baví, a to je základ. Samozřejmě, že v tréninku občas určité dovednosti chybí, ale vzhledem k tomu jak dlouho to dělají, je vidět obrovský posun. Holky máme v plánu během jara začít zapojovat do turnajového dění, tak jim i nám držme palce, ať je to nepřestane bavit.
M: Zvykly si dobře a nevypadá to, že by nějak nezapadaly.
V podzimní části jste zaznamenali pouze jednu výhru, a to ještě na nájezdy. Je něco, čemu jste se teď s ohledem na špatné výsledky více věnovali?
J: Tak nájezdy to nebyly jen tak ledajaké! Ale k otázce, já bych to neviděl jenom špatně, každý tým se potřebuje sehrát, nejenom hráčky mezi sebou, ale i trenérský tým a dát to všechno do symbiózy, to prostě nejde hned. Nyní se snažíme rozvíjet pohyb po hrací ploše se střelbou, kde má velká část týmu co zlepšovat. No, a trenéři, ti se snaží vychytat přípravu tréninků, kde taky nejsou stoprocentní.
M: Určitě více pohybu a taktice. A ve většině také zakončení.
Většinu utkání jste stejně jako v minulé sezoně nezvládli o jednu, nebo dvě branky. Co v takto těsných zápasech rozhoduje ve váš neprospěch?
J: Kdybych to věděl, tak bych nás toho vyvaroval. Ale v dívčích zápasech zase až tak moc gólů nepadá, takže když zlepšíme střelbu, tak by se to mohlo otočit a budeme o jednu nebo dvě branky vyhrávat.
M: Malá dravost i zápal do hry a taky chuť vyhrát.
Po podzimu se nacházíte na předposledním místě. Věříte, že se na jaře můžete posunout výš?
J: Jasně, minimálně vyhrajeme finálový turnaj, ale kdyby to náhodou nevyšlo, tak budu rád i za pár hezkých zápasů.
M: Určitě. Věříme v to oba.
Kromě klasických tréninků jste absolvovali i zimní přípravu. Na co jste se zaměřovali a jste s ní spokojení?
J: Tak to bylo něco, na čem je potřeba ze strany trenérů do budoucna zapracovat, ale poučíme se.
M: Zaměřena byla hlavně na fyzickou přípravu. Spokojený s ní nejsem, ale vím, co do další zimní přípravy dopilovat.
Co vnímáte jako největší výzvu do dalších měsíců?
J: Jednoznačně zlepšit docházku, s holkama to často řešíme, tak doufám, že se to povede.
M: Vyhrát celou soutěž.
